Řidičský průkaz je jen začátek. Učíme se řídit celý život.

Pro Jirku Koubleho je autoškola tak trochu rodinný podnik – jeho otec byl instruktorem celý život a právě díky autoškole se rodiče seznámili. V rozhovoru Kladívko, jak se Jirkovi říká, vypráví, co ho na výuce baví nejvíc, proč je jeho největší odměnou děkovná SMS po úspěšné zkoušce a jaký má recept na zvládání nervozity začátečníků. Ať už jde o první lekce, výběr auta pro nováčky, nebo momenty za volantem, Jirka má pro každého radu, jak se do silničního provozu zapojit s jistotou i respektem.

Jirko, proč jste si vybral právě tuto profesi? Máte k ní nějaký osobní vztah?

Pro mě je autoškola rodinnou tradicí. Můj otec pracoval dlouhá léta jako instruktor v autoškole a rodiče se dokonce před 54 lety seznámili právě při výcviku. Díky tomu jsem vlastně na světě. Nejvíc mě na této práci baví pozorovat, jak se žáci postupně zdokonalují, pokud se tedy zdokonalují. Největší odměnou je pro mě děkovná SMS po úspěšném složení závěrečné zkoušky. Mám radost z každého i drobného pokroku žáka při výcviku.

Jak byste popsal svůj přístup k výuce a co vám pomáhá překonat nervozitu a stres studentů?

Řekl bych, že jsem v jádru klidný a empatický člověk, který dokáže odhadnout míru nervozity žáka. Na začátku výcviku, hlavně během prvních lekcí v provozu, jezdíme po hlavních silnicích, aby se žák zbavil co nejvíce stresu z nového prostředí, postupně si osahal ovládání vozu, jako je volant, pedály, směrovky a řazení. Pak přidáváme náročnější úkoly z běžného provozu.

Co by podle vás měl umět každý nový řidič?

Každý, nejen nový řidič, by měl umět předvídat situace, které mohou nastat. Neméně důležité je podle mě také vidět své auto v provozu jakoby „zvenku“ a naučit se splynout s okolním provozem, což zlepšuje bezpečnost jízdy.

Jakou radu byste dal začínajícím studentům autoškoly?

Učit se, učit se, učit se! Nepodceňovat teorii, průběžně trénovat testy a hlavně se neváhat ptát, když něčemu nerozumí nebo si něčím nejsou jistí.

Jaké jsou vaše záliby mimo autoškolu?

Když zrovna neučím, věnuji se hlavně svému hlavnímu zaměstnání a milované rodině. Mezi mé koníčky patří motovýlety, cyklovýlety, v zimě lyžování a po celý rok kulečník, který trénuji pravidelně už dlouhá léta.

Jaké auto byste doporučil začínajícím řidičům?

Čerstvému držiteli řidičského průkazu bych doporučil spolehlivé, ale spíše ojeté a levnější auto, kde případný škrábanec blatníku od vrat nebo odřený ráfek od obrubníku nebude tak mrzet. Myslím, že tím jsme si všichni museli projít.

Které změny v silničním provozu vás v poslední době nejvíce překvapily?

Příliš změn v provozu jako takovém není, ale překvapují mě některá nařízení a legislativní novinky z EU. Fascinuje mě vývoj asistentů a bezpečnostních prvků v moderních autech a motorkách – někdy pozitivně, jindy naopak.

Jaký mýtus o autoškole považujete za častý, ale mylný?

Podle mě se učíme řídit a být součástí provozu celý život – jak v osmnácti s „mokrými papíry“, tak třeba před důchodem po několika milionech kilometrů bez nehody. Autoškola má podle mě připravit uchazeče na tento celoživotní edukační proces. Proto je podle mě mylné očekávat, že autoškola vychová hotové a neomylné řidiče, které už nic na silnici nezaskočí.

Co byste rád vzkázal všem řidičům, nejen začínajícím?

Jezděte bezpečně, přemýšlejte za ostatní, předvídejte. Mějte na paměti, že v každé zatáčce může jet hasičská cisterna s majáky. Jezděte jen tak rychle, kam vidíte, splyňte s provozem a dodržujte zákon č. 361/2000 Sb.